Co skutečně tvoří „core“ aneb hluboký stabilizační systém těla
V dnešní době se čím dál více mluví o důležitosti „core svalů“ – zejména v kontextu prevence a léčby bolestí zad. Většina lidí si pod tímto pojmem představí především břišní svaly. Skutečný stabilizační systém těla je však mnohem komplexnější. Základem posturální stability jsou nejen hluboko uložené svaly, ale také správné dýchání a vzájemné propojení s vnitřními orgány prostřednictvím vazivových struktur. Tyto složky tvoří jemně vyladěný systém, který zajišťuje rovnováhu, ochranu a efektivní pohyb.
Klíčové posturální svaly a jejich funkce
Mezi klíčové posturální svaly patří například multifidi, longus colli, intertransversarii, scalenus, quadratus lumborum, serratus ventralis nebo iliopsoas. Leží těsně u páteře, kde stabilizují jednotlivé segmenty a chrání míchu před přetížením a nefyziologickými pohyby. Díky bohatému nervovému zásobení jsou schopny okamžitě reagovat na každý podnět a upravit postavení obratlů během pohybu, což je zásadní pro prevenci zranění i udržení zdravé biomechaniky pohybu. Pracují převážně izometricky, tedy v napětí bez viditelné změny délky, a jejich vývoj je přímo závislý na pravidelném používání – platí zde klasické „use it or lose it“, tedy co se nepoužívá, to ochabne.
Proč jsou posturální svaly koně klíčem ke zdravému pohybu
Jako jezdci sedíme přesně v místě, kde kůň nemá dostatek paravertebrální svalové podpory. Svaly jako multifidi a intertransversarii sice stabilizují páteř laterálně, ale neposkytují oporu přímo ve směru zátěže, kterou na koňskou páteř vyvíjíme při ježdění. Právě tento anatomický fakt je jedním z důvodů, proč koně nejsou od přírody uzpůsobeni k nošení jezdce na zádech. Proto je naprosto zásadní, aby měl každý jezdecký kůň dobře vyvinuté posturální svaly. Pokud tyto svaly neplní svou stabilizační funkci, jejich roli přebírají povrchové svaly – primárně určené k pohybu, nikoliv stabilizaci. Výsledkem je zvýšení jejich klidového svalového tonu, přetížení, vznik bolestí, aktivace kompenzačních mechanismů a začarovaný kruh, který dále oslabuje celý systém. Další zajímavostí je, že hluboké svaly se aktivují s předstihem (v řádech milisekund), před povrchovými svaly. Pokud je pořadí aktivace narušeno, dochází k opožděné aktivaci hlubokých svalů, což opět vede k přetížení pohybových svalů, dysbalancím a zvýšenému riziku zranění a patologií. Tento vztah je však obousměrný, inhibice povrchových svalů vede k dysfunkci hlubokých svalů.
Multifidi – strážci páteře
Mezi klíčové hluboké svaly patří již zmíněné m. multifidi, které stabilizují jednotlivé segmenty páteře. Pokud jejich funkce selhává – například v důsledku bolesti nebo jiných patologických změn (např. kissing spines) – dochází k jejich atrofii, funkční inhibici a poklesu senzoricko-motorické kontroly, které obvykle přetrvávají i po odeznění bolesti. Z tohoto důvodu je nutné tyto svaly opět aktivovat. Mezi nejčastější způsoby patří jemná práce zaměřená na přesnost, vědomou kontrolu, dech a neuromotorické propojení včetně tzv. aktivačních cvičení.
Co nám ukazují ferální koně
Když se podíváme na ferální, tedy volně žijící koně, mají obvykle hluboké posturální svaly mnohem lépe vyvinuté než většina moderních koní. Jejich síla a funkčnost je výsledkem přirozeného pohybu v rozmanitém prostředí, nikoli tvrdého tréninku. Pokud má váš kůň slabý hluboký stabilizační systém, řešením není „více práce“ ve smyslu vyšší zátěže, ale chytřejší přístup: zaměřit se na dech, nervový systém, propriocepci, způsob pohybu a celkový management (např. pasivní fyzio). Zdravá posturální stabilita je výsledkem harmonie celého těla.
Kam dál: komplexní pohled na posturální stabilitu
Téma posturální stability je mimořádně komplexní, a proto se mu budeme věnovat i v dalších příspěvcích. Podíváme se podrobněji na roli dechu, propriocepci, neuromotorickou kontrolu, hypermobilitu, rozdíly mezi aktivací a strečinkem, a další klíčové aspekty.
